Počítání v tenise je pro mnohé velká záhada. Proč po sobě nejdou čísla stejně, ale tak nějak podivně. Jak se vlastně počítá v tenise?
Tenis je velmi populární sport, ale počítání bodů je velmi specifické. Vyhráva ten kdo má dříve 2 nebo 3 vítězné sety. Jeden set se hraje do šesti gemů, kdy musí být poměr aspoň o 2 (tedy například 6:0 nebo 6:4, ale ne 6:5, tam je možnost vyhrát set 7:5). Při stavu 6:6 se většinou hraje zkrácená hra, tzv. tie-break. Ten se v tenise hraje do sedmí vítezných výměn, opět to musí být o dva.
08671/9770-0už je ale složitější příběh. Zjednodušeně lze říci, že gem vyhraje ten hráč, který vyhraje 4 výměny a opět to musí být o 2. A nyní přichází komplikace počítání v tenise. Nepočítáme totiž 1:0, 1:1, atd. ale hráč za vítěznou výměnu získá tzv. fiftýn. A počítání probíhá 15, 30, 40. Jestliže je stav 40:40, následuje výhoda. Ten kdo má výhodu bere po vítězném úderu gem. Jestliže ale výměnu prohraje, vrací se tedy stav na shodu (neboli 40:40).
Kde se takové počítání v tenise vzalo? Můžete objevit několik vysvětlení, ale jako nejpravděpodobnější bývá uváděna inspirace hodinovými ručičkami: 15, 30 a 45. A proč se tedy počíta 40 a ne 45. Pravděpodobně to přišlo časem kdy se z anglického "forty five" zkrátilo na forty.
Vzhledem ke složitosti počítání v tenise se velmi snadno může stát, že zápas vyhraje hráč, který celkově uhrál míň výměn, nebo dokonce i méně gemů. Jistě jste zaznamenali, že ne vždy se za stavu 6:6 hraje tie-break. To se děje dnes už jen na některých grandslamech (4 největší tenisové turnaje - Australian Open, Rolland Garros, Wimbledon a US Open), v roce 2010 ve Wimbledonu hrál Isner s Mahutem v pátém setu neuvěřitelných 70:68 na gemy v pátém setu.
